Tereza Böhmová

Tereza Böhmová
Jmenuju se Terka a je mi 26 (v roce 2012:-))
Věřící jsem teď už skoro čtyři roky a jsem za to moc vděčná, že jsem mohla Boha osobně poznat. Ale nikdy bych to neřekla. Myslela jsem, že většina křesťanů si odsedí neděli dopoledne v kostele, tím to končí -- takže jsem měla ke křesťanství spíš negativní vztah a vlastně mě vůbec nezajímalo, o čem doopravdy je. Navíc jsem byla zaměřená spíš alternativně a zabývala jsem se trochu okultismem. Asi to zní jako bláznovství -- ale v tý době mi takový „volný“ pojetí, kdy věci jsou takový podle toho, jak se na ně člověk dívá a každý tak může mít svůj názor a pravdu a svět tak vlastně funguje vyhovovalo.
Jenže ve čtvrťáku na vejšce jsem se dostala do těžký životní situace, kdy to, jak jsem svět kolem sebe  vnímala, přestalo stačit a naopak to moc smyslu nedávalo. Jenže jsem si říkala, že přeci musí být nějaký smysl v tom, proč tu jsme a v životě vůbec. Ve stejný době jsem zjistila, že jedna paní z mýho okolí, kterou jsem považovala za „rozumnou“ a viděla, že nežije nějak pokrytecky, je věřící. To mě inspirovalo k tomu zjistit, o čem křesťanství vlastně doopravdy je. Jak jsem různě pátrala, dostala jsem kontakt na sbor Církve bratrské v našem městě (Ústí nad Labem). Když jsem do sboru přišla poprvý, potkala jsem tam spolužačku z vedlejší třídy na střední škole, která mě pozvala na UKH skupinku.
Tam jsme společně četli Bibli a bavili se o tom -- a bylo moc fajn, že jsem se nemusela bát tam říct svůj názor, přestože byl i kritický. Začala jsem taky číst Nový zákon a zjistila jsem, že v křesťanství není důležitý se jen chovat dobře a chodit v neděli někam do společenství. Ale že to je o vztahu s Bohem, který mě miluje a to proměňuje život můj i lidí kolem a teprve Boží láska vede ke změně například i v chování. (Janovo evangelium 3. kapitola 16. -- 21.verš) Hodně na mě taky působilo to, když jsem byla ve sboru a viděla, že lidi se modlí ne jen něco naučeného, ale vlastními slovy říkají Bohu co cítí nebo prožívají, a taky to, že křesťanství je o každodenním životě -- a nefunguje stylem -- teď jsem uvěřila a jsem „dokonalá“.
A tak začala moje cesta postupného poznávání Boha. A toho, že můj život má velkou cenu, protože z Boží lásky
i za mě umíral Ježíš na kříži a jenom v tom můžu překonávat ty horší stránky sebe a života. (Galatským 2:20-21)